Když ráno pohladí Tě první paprsky slunce
a všechny noční chmury zažene ptačí píseň,
zvuk troubení aut i úsměvy každého chodce
přemohou rázem jakoukoliv lidskou tíseň.

To Hanoj, jak malé usměvavé děvčátko
Tě upřímně vítá do nového dne,
natahuje k Tobě svoji drobnou ruku
s přáním "Pojď a prohlédni si mne".

V poledne, když jsi příjemně prožil procházku
po pagodách i u jezera navráceného meče,
je z Hanoje už dospělá mladá žena,
jenž oběd Ti s milióny chutí ráda poskytne.

K večeru když pozdraví Tě tisíce barevných neonů,
hudba a kulturní stánky Tě do víru noci zvou,
je Hanoj už překrásná zralá žena
a Ty si přeješ jediné, ať navždy zůstane jen Tvou.

Pozdě v noci ulehneš unavený, ale nesmírně šťastný,
doma nebo v hotelu do své postele,
Hanoj jak nejlaskavější matka
pohladí Tě svojí láskou a přikryje všechny rány na Tvé duši, na Tvém těle.

                                                           Taková je má Hanoj.